Cena vítězství … u naší smečky…

Cena vítězství … u naší smečky…

Když se mě před léty, tehdy pro mě téměř neznámá chovatelka zeptala, jestli uvažujeme, že by jsme s malou kavkazandou, kterou jsme si právě vybrali, někdy absolvovali nějakou výstavu, odpověděl jsem jí bezelstně , proč ne. Z občasných návštěv výstav psů jsem v tom neviděl žádný problém. A hromada pohárů na policích u našich chovatelů se leskla… Holka byla po dobrých rodičích se zajímavým rodokmenem, Bonita a Bulat už lecos vyhráli, a tak jsem si říkal, že ji časem trochu načešeme, oběhnout kolečko a ukázat zuby ji celkem snadno naučíme a tak proč někde něco nevyhrát. Teoreticky je to tedy docela snadné . Ale už během několika prvních měsíců se ukázalo, že naše psí holka není na cizí lidi vůbec zvědavá. Potom co je hrozivým vrčením a štěkotem uvítá, odchází s brumláním a vrčením do nejzazšího kouta domu . A v jejích krásných, oříškově hnědých očích byl občas vidět jakýsi smutek .

Věděl jsem, že u nich doma, u její smečky, jich bylo na dvoře snad pět, nebo ještě víc ? Hráli si, vítali páníčky a zlobili – vypadali šťastní. A tak jsem došel k závěru, že u nás chybí společnost . Ve dvou se to přece jen lépe táhne, a tak jsem se začal rozhlížet po parťákovi. V té době se k nám na Moravu dostal nově importovaný pejsek – Balagur iz Sokolinogo gnězda a tak jsme se vypravili podívat se na něj. První dojem a řev když jsme ve sněhu došli k jeho kleci byl ohromný…ale než jme se rozkoukali do klece k němu vlezl mourovatý kocourek domácích. Sedl si /zahřát se / k jeho nohám. „Lev“ ztichl, jakoby se začal usmívat a koukal co my na to. Po sdělení, že jím budou krýt Carevnu Remon Fáres , bylo během chvilky rozhodnut o našem dalším parťákovi. Mrňousy jsme několikrát navštívili. Vybral jsem si pejska, aby byl po tátovi. Ne toho největšího, ale živého, který se nám nejvíc líbil. A tak se za dva měsíce k nám přistěhoval malý medvídek jménem Irut . Občas se sice trochu škorpili u jídla, ale Felince společnost i když mladšího, ale razantního pejska ohromě pomohla získat sebevědomí. Naháněla strach i své bývalé paničce, ale k mým vnučkám se chovala, a chová dodnes skvěle . A tak jme se asi po roce, po konzultaci s přáteli, přihlásili na naši první výstavu s kavkazáky. Po krátké cestě do Brna a hodince na uklidněnou v parku jsme se s drobnými problémy v davu lidí a psů dostavili ke kruhu… No šlo to rychle, Irutovi se pan rozhodčí vůbec nelíbil, a tak se rozhodl, že tomu neznámému chlapovi nebude ukazovat zuby. Felinka to znechuceně přetrpěla , ale bylo vidět jak se jí to běhání po kluzké podlaze nelíbí. Výsledek nic moc, v posudku cosi o nespolupracujících psech, ale přežili jsme to . Srovnání s dalšími psy našeho plemene mě tehdy přimělo okamžitě změnit krmení na kvalitnější a se psy trénovat. Oprášil jsem už asi dvacet let odložené tenisky, no okolí se bavilo. Absolvovali jsme celou řadu výstav, / občas nebyli poslední/, Feli, která se viditelně nerada předvádí před cizími nám už dělala jen doprovod. Irut někdy běhal, jindy zlobil, jak měl náladu. Ale setkávali jsme se s přáteli a jejich smečkou , a tak časem přišla nabídka , že jestli by jsme nechtěli ještě jednoho krásného pejska, který zůstal doma. Že je to mazel, paničce bylo líto jej prodat… Byl to Nebojsa Faloušek, kterého jsme znali, který se při našich návštěvách „domova smečky“ moc přátelil s mou vnučkou Anitkou, a který jako by z oka vypadl svému staršímu bratříčkovi Falkovi. To je bráška Felinky, nad kterým jsem kdysi dlouho přemýšlel. Volba tehdy padla na holku. Ale už mu bylo více než půl roku, tak jsme se na něj jeli jen tak nezávazně ještě jednou podívat. A vrátili se ve třech. Jak jde život věci se mění . Skončilo mé zaměstnání, zůstal jsem s pejsky. Musíme se starat sami o sebe, obchody, zahradu. K našim Eruditům se dostal Balagur i Alsu – babička našeho Iruta . Líbilo se nám možné perspektivní spojení Alsu – Bulat / krása a pohyb po mámě, veliká hlava a povaha po tátovi / a tak jsme si zamluvili ještě jednu holku… Tmavookou Piky-Piky nám vybral Michal . Tentokrát k nám přišla téměř na vánoce. No a už to znáte z předchozího povídání, Falu byl už větší, spíš malý medvěd, a Pikinka jen drobná, co mohl jí snědl….A tak čirou náhodou , listujíce v noci na internetu po známých chovatelských stanicích, mi padla do oka poslední holka z vrhu Cetry – sestry Carevny a importního pejska Ratibora. Její babičku a děda jsem z jedné strany znal, Alsu a Ester , + ruská Hanka a Aton na fotkách byli nadějní. A tak jsem se následující den jel opět jen nezávazně podívat. Smečka přátel ch.s. Nart-Sano byla legrační. Pejsek, dvě fenky a jimi vychovávané nebojácné štěně. Běhali po posečené zahradě jak vítr. Danka se rozběhla první, a přikrčila, počkala až se přehnali ti velcí a běžela za nimi…Opět jsem váhal, ale robustní štěně, jeho pěkný pohyb tohoto kavkazího mrňouse zvítězily. Mladší Eruditi – Faloušek + Pikinka a teď i Danka Nart-Sano se u nás rychle zabydleli a po zkušenostech s těmi staršími s námi jezdí po výstavách hned od štěněčího věku. Někdy jen koukat, já fotit, oni očuchávat lidi, jindy i soutěžit. Já už tak nějak trochu více pamatuji, v poslední době mě to moc dobře neběhá. Ty mladší už spolehlivě vodí Anitka, doma jí pomáhá i Jolanka a moc moc nám radou i skutkem pomáhají přátelé, kteří mají s tímto „sportem“ větší zkušenosti. A tak jsme v poslední době několikrát slavili nejen velké úspěchy několika pejsků ze smečky přátel, sourozenců a příbuzných našich pejsků, ale i pejsků dalších plemen kteří jsou doma u Alenky, a i naší malé smečky. To co se mi na počátku zdálo být snadné, po letech všelijakých zkušeností, vidím trošku v jiném světle . Je to stejné, jako snad s každou jinou prací , nebo sportem … musíte na sobě, s několika pejsky, ne moc, ale trpělivě, vlastně stále, pracovat, musíte umět za sluníčka i v dešti, na koberci, nebo trávě, i když to klouže, zvládnout sám/a sebe a i své pejsky, s úsměvem, lehce, elegantně …
P.S.
A ti naši pejsci vlastně mají i trochu výhodu. Nemusí řídit stovky kilometrů na výstavy, platit všechno možné… Nerozumí některým, občas docela podivným výrokům lidí v kruhu i kolem něj, nečtou povídky o tom co a jak snad bylo či spíše nebylo, při kterých by se jim ježily chlupy. Nezlobí se nad obrázky pohárů z předchozích výstav, netvoří k nim nové popisky pro méně chápavé známé IP, no rozumí nám…
A tak hezký den vám všem, se sluníčkem a se svými pejsky zůstávejte i vy co možná stále v pohodě….. 

P.S .II .
obrázky našich pejsků u nás doma po Intercanis Brno 28.6.2009.